Stavba byla zahájena v únoru 2015. Nejprve byly odbourány všechny přízemní přístavby věže
a vytvořila se tak představa o základových poměrech a existenci inženýrských sítí. Bylo zjištěno, že celá přístavba byla postavena na navážce. Z ekonomických a statických důvodů bylo rozhodnuto,
že původně navržený systém mikropiloty bude v celé ploše nahrazen železobetonovou deskou tl. 25
a 30 cm. Obvodové nosné stěny pak byly vyzděny z lehčených cihel tl. 30 cm a takto realizovaná přístavba pak byla opatřeny železobetonovým monolitickým stropem v tloušťce 25 cm. U patrové nástavby pak obvodový plášť tvořený z cihel tl. 25 cm a zastřešení bylo zvoleno z dřevěných krokví, které byly uloženy na pozednice.

Tepelná izolace ve spodní desce byla vytvořena z pěnového polystyrenu v tloušťce 15 cm, v patře 25 cm a na terase deskami PIR se spádovými klíny 12 až 25 cm. Další podlahovou vrstvu v interiéru vytvořil drátkobeton, ve kterém je uložen rozvod podlahového topení. Pochuzná vrstva je pak tvořena PU samonivelační stěrkou s dvojnásobným lakováním. Na terase jsou pak použity kompozitní prkna Inoutic Twinson na roštech. Střecha u dvoupodlažní části je z materiálu Satjam Rapid, věž je kryta šablonami Dacora s břidlicovým dekorem.

Okenní otvory jsou u nových přístaveb řešeny jako hliníkové (spolu s dveřmi) s dvojitým zasklením a se zvýšenými zvukově-izolačními vlastnostmi. V historické budově věže jsou pak okna vyrobena z ocelových profilů Jansen Art (dveře také z profilů Jansen), jako historizující repliky do původního kamenného zaklenutí, ale s přerušeným tepelným mostem. V patrech věže jsou pak vyrobeny repliky dřevěných deštěných oken.

Schodiště v přístavbě je železobetonové, ale povrchově kryto rýhovaným plechem, aby došlo k materiálovému sjednocení s historickým schodištěm ve věži. Vestavba ochozu věže je také vytvořena z ocelových nosníků. Z ostatních konstrukcí pak byla ve věži prozatím jen vyměněna původní dřevěná podlaha, kterou v podstatě nahradila totožná konstrukce.

Pro obvodový plášť přístaveb byl zvolen systém ETICS s tloušťkou izolantu 16 cm a opatřen probarvenou omítkou ve stejném odstínu, jakým byla natřena nově provedená klasická vápenná omítka od firmy Remmers.

Atiky na terasách již byly osazeny díly Kurta Gebauera – klecohlavami, které připomínají zdobné čučky. Osazení bylo provedeno do betonových čepek, kterými jsou všechny atiky kryty.

Dle požadavků správců sítí byl objekt napojen na nově vybudované přípojky. Vodovodní rozvody pak byly provedeny v plastu do sociálních zázemí a baru. Stejně tak u kanalizačních rozvodů. Dešťové vody však pro nedostatek kapacity v městském řádu musely být svedeny do plastové jímky o objemu 6 m³ s redukčním ventilem pro zpomalení odtoku. Plyn je pak do kotelny přiveden v plastovém potrubí
a vnitřní rozvody jsou v mědi. Podlahové topení je napojeno na kondenzační kotel Vaillant s vnitřním zásobníkem TUV a posílen o 1 solární panel pro alternativní dohřev vody. Elektroinstalace je rozvedena od hlavního rozvaděče do všech místností. Slaboproudé rozvody jsou napojeny přes nezbytné racky pro využití EPS, EZS, ale také pro potřeby kina. Technologie kina, zvuku, světel pro divadlo i hudební produkci je připravena k napojení koncových prvků. Vzduchotechnika je řešena dvěma hlavními rekuperačními jednotkami. Ta, která obsluhuje sál a sociální zařízení, j nainstalována. Druhá, která je určena pro bar a kavárnu, bude osazena jen v případě, že si to bude provoz vyžadovat.

Dále je součástí PD panoramatický prosklený výtah ve věži, který má sloužit pro přístup na ochoz a následně terasu, ale současně umožnit zpřístupnění dalšího patra věže a cestou poskytnou návštěvníkům nevídaný prožitek průjezdem zavěšené instalace soch. Pro nedostatek finančních prostředků nebyl výtah realizován a zůstává spolu s dvěma podlažími věže rezervou pro dobudování v blízké budoucnosti.

Historie - jedná se o nemovitou kulturní památku zapsanou na seznamu u Ministerstva kultury ČR. Součástí bývalé Severní Ferdinandovy dráhy se budova stala v roce 1892 v té době jako patrová budova z režného zdiva osazena ocelovými nýtovanými nádržemi v patře. Rozvoj železnice si vyžádal realizaci nástavby v roce 1942 a umístění dalších svařovaných nádrží v novém patře. Od té doby byla také celá budova omítnuta a přistavěna k ní přízemní kotelna s uhelnou a komínem, sklad a sociální zázemí. Po demolici obdobné stavby ve Studénce zůstala tato stavba jediná svého druhu na území ČR.

Konverze - v této době velmi oblíbená aktivita u starších průmyslových objektů, které ztratily původní využití. Nejedná se však o komerční využití budovy, ale i vzhledem k ne zcela obvyklým rozměrům je budova určena k multifunkčnímu kulturně-uměleckému užívání. Je zde umístěn krom galerie také prostor pro digitální kino, hudbu, divadlo, přednášky, ale také ke komerčnímu využití v rámci oslav firemních i soukromých.

Flexibilita - nároky na prostor, které multifunkční platforma běžně při tolika funkcích vyžaduje, byly v našem případě redukovány na minimum. Nedostatek místa vedl k několika nezbytným technickým řešením. Ať už se jedná o sklopné pódium, které svou vztyčenou polohou neubírá výstavnímu prostoru, tak i systém vnitřních mobilních výstavních ploch umožňuje využít maximálně možný prostor pro instalaci výstav. Pak už jen jednoduchým zavřením vnitřních okenic a vystavením exponátů do ulice
a shrnutím středových panelů na zadní stěnu a uvolnění dispozice pro vznik sálu s kapacitou 70 sedících diváků v řadách nebo 45 u stolů vzniká exkluzivní prostor. Divák je vždy v kontaktu s instalovanou výstavou a současně může prožít i jiný hodnotný umělecký zážitek. Pro tyto uvedené přednosti byl již také objekt oceněn v soutěži Best of Realty za rok 2016. Stavba získala zvláštní cenu poroty, a to nejen pro neotřelý způsob konverze, ale také jako počin hodný následování. Tedy konverze budovy bez bohatého investora s naprosto bohulibým záměrem!