Stavba byla zahájena v únoru 2015. Nejprve byly odbourány všechny přízemní přístavby věže
a vytvořila se tak představa o základových poměrech a existenci inženýrských sítí. Bylo zjištěno, že celá přístavba byla postavena na navážce. Z ekonomických a statických důvodů bylo rozhodnuto,
že původně navržený systém mikropiloty bude v celé ploše nahrazen železobetonovou deskou tl. 25
a 30 cm. Obvodové nosné stěny pak byly vyzděny z lehčených cihel tl. 30 cm a takto realizovaná přístavba pak byla opatřeny železobetonovým monolitickým stropem v tloušťce 25 cm. U patrové nástavby pak obvodový plášť tvořený z cihel tl. 25 cm a zastřešení bylo zvoleno z dřevěných krokví, které byly uloženy na pozednice.

Tepelná izolace ve spodní desce byla vytvořena z pěnového polystyrenu v tloušťce 15 cm, v patře 25 cm a na terase deskami PIR se spádovými klíny 12 až 25 cm. Další podlahovou vrstvu v interiéru vytvořil drátkobeton, ve kterém je uložen rozvod podlahového topení. Pochuzná vrstva je pak tvořena PU samonivelační stěrkou s dvojnásobným lakováním. Na terase jsou pak použity kompozitní prkna Inoutic Twinson na roštech. Střecha u dvoupodlažní části je z materiálu Satjam Rapid, věž je kryta šablonami Dacora s břidlicovým dekorem.

Okenní otvory jsou u nových přístaveb řešeny jako hliníkové (spolu s dveřmi) s dvojitým zasklením a se zvýšenými zvukově-izolačními vlastnostmi. V historické budově věže jsou pak okna vyrobena z ocelových profilů Jansen Art (dveře také z profilů Jansen), jako historizující repliky do původního kamenného zaklenutí, ale s přerušeným tepelným mostem. V patrech věže jsou pak vyrobeny repliky dřevěných deštěných oken.

Schodiště v přístavbě je železobetonové, ale povrchově kryto rýhovaným plechem, aby došlo k materiálovému sjednocení s historickým schodištěm ve věži. Vestavba ochozu věže je také vytvořena z ocelových nosníků. Z ostatních konstrukcí pak byla ve věži prozatím jen vyměněna původní dřevěná podlaha, kterou v podstatě nahradila totožná konstrukce.

Pro obvodový plášť přístaveb byl zvolen systém ETICS s tloušťkou izolantu 16 cm a opatřen probarvenou omítkou ve stejném odstínu, jakým byla natřena nově provedená klasická vápenná omítka od firmy Remmers.

Atiky na terasách již byly osazeny díly Kurta Gebauera – klecohlavami, které připomínají zdobné čučky. Osazení bylo provedeno do betonových čepek, kterými jsou všechny atiky kryty.

Dle požadavků správců sítí byl objekt napojen na nově vybudované přípojky. Vodovodní rozvody pak byly provedeny v plastu do sociálních zázemí a baru. Stejně tak u kanalizačních rozvodů. Dešťové vody však pro nedostatek kapacity v městském řádu musely být svedeny do plastové jímky o objemu 6 m³ s redukčním ventilem pro zpomalení odtoku. Plyn je pak do kotelny přiveden v plastovém potrubí
a vnitřní rozvody jsou v mědi. Podlahové topení je napojeno na kondenzační kotel Vaillant s vnitřním zásobníkem TUV a posílen o 1 solární panel pro alternativní dohřev vody. Elektroinstalace je rozvedena od hlavního rozvaděče do všech místností. Slaboproudé rozvody jsou napojeny přes nezbytné racky pro využití EPS, EZS, ale také pro potřeby kina. Technologie kina, zvuku, světel pro divadlo i hudební produkci je připravena k napojení koncových prvků. Vzduchotechnika je řešena dvěma hlavními rekuperačními jednotkami. Ta, která obsluhuje sál a sociální zařízení, j nainstalována. Druhá, která je určena pro bar a kavárnu, bude osazena jen v případě, že si to bude provoz vyžadovat.

Dále je součástí PD panoramatický prosklený výtah ve věži, který má sloužit pro přístup na ochoz a následně terasu, ale současně umožnit zpřístupnění dalšího patra věže a cestou poskytnou návštěvníkům nevídaný prožitek průjezdem zavěšené instalace soch. Pro nedostatek finančních prostředků nebyl výtah realizován a zůstává spolu s dvěma podlažími věže rezervou pro dobudování v blízké budoucnosti.

Historie - jedná se o nemovitou kulturní památku zapsanou na seznamu u Ministerstva kultury ČR. Součástí bývalé Severní Ferdinandovy dráhy se budova stala v roce 1892 v té době jako patrová budova z režného zdiva osazena ocelovými nýtovanými nádržemi v patře. Rozvoj železnice si vyžádal realizaci nástavby v roce 1942 a umístění dalších svařovaných nádrží v novém patře. Od té doby byla také celá budova omítnuta a přistavěna k ní přízemní kotelna s uhelnou a komínem, sklad a sociální zázemí. Po demolici obdobné stavby ve Studénce zůstala tato stavba jediná svého druhu na území ČR.

Konverze - v této době velmi oblíbená aktivita u starších průmyslových objektů, které ztratily původní využití. Nejedná se však o komerční využití budovy, ale i vzhledem k ne zcela obvyklým rozměrům je budova určena k multifunkčnímu kulturně-uměleckému užívání. Je zde umístěn krom galerie také prostor pro digitální kino, hudbu, divadlo, přednášky, ale také ke komerčnímu využití v rámci oslav firemních i soukromých.

Flexibilita - nároky na prostor, které multifunkční platforma běžně při tolika funkcích vyžaduje, byly v našem případě redukovány na minimum. Nedostatek místa vedl k několika nezbytným technickým řešením. Ať už se jedná o sklopné pódium, které svou vztyčenou polohou neubírá výstavnímu prostoru, tak i systém vnitřních mobilních výstavních ploch umožňuje využít maximálně možný prostor pro instalaci výstav. Pak už jen jednoduchým zavřením vnitřních okenic a vystavením exponátů do ulice
a shrnutím středových panelů na zadní stěnu a uvolnění dispozice pro vznik sálu s kapacitou 70 sedících diváků v řadách nebo 45 u stolů vzniká exkluzivní prostor. Divák je vždy v kontaktu s instalovanou výstavou a současně může prožít i jiný hodnotný umělecký zážitek. Pro tyto uvedené přednosti byl již také objekt oceněn v soutěži Best of Realty za rok 2016. Stavba získala zvláštní cenu poroty, a to nejen pro neotřelý způsob konverze, ale také jako počin hodný následování. Tedy konverze budovy bez bohatého investora s naprosto bohulibým záměrem!

Cílem architektonického návrhu bylo vytvořit za použití minimálních výrazových prostředků hodnotné bydlení s optickou a provozní vazbou na exteriér s maximálním využitím charakteristického potenciálu parcely č. 2734/7 k.ú. Jaktař v optických vazbách na okolí. Ty lze charakterizovat svažitostí terénu, panoramatickým výhledem a inspirativní pozicí předválečného bunkru. Navržený rodinný dům je umístěn v severní části pozemku s orientací obytných místností do zahrady jižním směrem. Částečné zapuštění do terénu a výrazné betonové prvky vytváří z domu ideálního rezidenta v lokalitě
U Pevnůstky.

Rodinný dům je navržen jednopodlažní s plochou ozeleněnou střechou přecházející do terénu. Celková kompozice domu je sestavena ze dvou částí, které jsou s přihlédnutím ke konfiguraci terénu osazeny v různých výškových úrovních. Hlavní (obytná) hmota rodinného domu je doplněna podobně koncipovanou menší hmotou garáže. Rodinný dům je včetně garáže ze severní strany částečně zapuštěn do terénu. Ozeleněná střecha plynule přechází do rostlého terénu. Z jižní strany se dům pohledově otevírá. Všechny obytné místnosti navazují na velkorysou krytou terasu. Výrazným architektonickým prvkem je nad střešní rovinu vystupující hmota pracovny, jakási střešní pozorovatelna. Z roviny střechy vyrůstají „periskopy“ přivádějící světlo do technických a obslužných místností.

Pro rodinný dům je charakteristický pevnostní ráz inspirovaný nedalekým bunkrem předválečné obranné linie. Maximální použití pohledového betonu (případně imitace), expresivní tvary společně
s dřevěnou terasou jsou v kontrastu se zelenou střechou překrývající celý dům. Celkový výraz domu vzbuzuje dojem do terénu zapuštěné nenápadné a nedobytné pevnosti.

Materiálová a výrazová střídmost je zatažena i do interiéru. Zásadním motivem je hra světla, tmy
a stínů. Bylo použito jednotných obkladů a dlažeb imitujících kámen, světlé dřevo a teplých, světlých pastelových barev.

Konstrukčně je objekt řešen jako zděná jednopodlažní stavba zastřešená plochou střechou, ze které vystupuje hmota pracovny a světlíků. Svislé nosné konstrukce jsou zděné, z keramických tepelně izolačních tvárnic typu Heluz tl. 300 mm, zadní stěna je provedena jako monolitická železobetonová. Vnitřní nosné zdi tl. 250 mm. Stropy monolitické železobetonové tl. 250 mm. Objekt je v místech možných tepelných mostů (základová deska, stěny) zateplen izolací (EPS, XPS) a na střeše je použita izolace tloušťky cca 350 mm. Střecha je plochá jednoplášťová, pokryta extenzivní zelení. Vytápění objektu je tepelným čerpadlem s rekuperací. Okna jsou dřevěná s izolačním trojsklem, na západní
a jižní straně doplněna venkovními žaluziemi. Fasáda hlavní hmoty je omítnutá hladká bílá, v místě vystupujících prvků šedá. Drobné prvky při zemi - plotové a opěrné zdi jsou z pohledového betonu.

Objekt RD je architektonickým řešením velmi moderní a nadstandardní. Umístění ve svahu umožňuje krásný výhled do okolí. Veliké prosklené plochy opticky spojují interiér s exteriérem – terasou.

Stavba je z tepelně technického hlediska řešena v klasickém standardu. Tepelná bilance je vylepšena trojskly v otvorových výplních Tepelným čerpadlem s rekuperací a podlahovým vytápěním. Energetická náročnost stavby je velmi nízká.

Dům je dvoupodlažní, podélně orientován ve směru sever - jih při východní straně pozemku. Osazení je po vrstevnici, výškově 1 m nad východní hranou pozemku. Terén je modelován pro vymezení prostoru domu a zahrady, ve střední části je úroveň snížena, na západ je svahován k původní úrovni. Při vstupu jsou výškové úrovně děleny opěrnou zdí. Opticky je dům zapuštěn pod úroveň současného terénu.

Tvarově je dům členěn do dvou kubických hmot, které jsou do sebe zaklesnuty. První dvoupodlažní bílá hmota tvoří hlavní obytnou část, druhá přízemní dřevěná hmota (z východu) obsahuje garáž
a doplňkové prostory.

Koncepce domu vychází z charakteru místa, blízká zeleň a výhledy na okolní kopce, je postavena
na kontrastu jednoduchých lapidárních forem a podhorské krajiny, geometrická funkční architektura v přírodním rámci.

Dům z exteriéru působí kompaktním střídmým dojmem, vnitřní prostory jsou však více rozehrány. Hmota domu je členěna velkými okny, velkorysý výraz domu není tříštěn menšími okny či prvky.

V interiéru vzniká více typů prostorů, tyto jsou navzájem propojeny vertikálně či horizontálně
a současně jsou formou prosklených stěn spojeny s exteriérem přes lodžie a terasy, které vytváří polosoukromý venkovní prostor.

Architektura je minimalisticky střídmá s využitím přírodních materiálů (omítka, dřevo, beton, kov), vsazená do přírodního prostředí, hmota domu je oživena terasami a lodžiemi.

Konstrukčně je objekt řešen jako zděná dvoupodlažní stavba zastřešená plochou střechou. Svislé nosné konstrukce jsou zděné, z keramických tepelně izolačních tvárnic typu Heluz tl. 450 mm, vnitřní nosné zdi tl. 200 mm. Stropy monolitické železobetonové tl. 200 mm. Objekt je v místech možných tepelných mostů (základová deska, stropy) zateplen izolací (EPS, XPS) a na střeše je použita izolace tloušťky cca 350 mm. Střecha je plochá jednoplášťová, pokryta kačírkem. Vytápění objektu plynovým kondenzačním kotlem. Okna jsou dřevěná s izolačním trojsklem, na západní a jižní straně doplněna venkovními žaluziemi. Fasáda hlavní hmoty je omítnutá hladká bílá, v místě lodžií tmavě šedá, fasáda druhé části je obložena modřínovým dřevěným obkladem kladeným svisle. Drobné prvky při zemi - plotové a opěrné zdi jsou z pohledového betonu.

Objekt RD je architektonickým řešením velmi moderní a nadstandardní. Umístění ve svahu umožňuje krásný výhled do okolí. Veliké prosklené plochy opticky spojují interiér s exteriérem – terasou.

Wellness místnost členěná na saunu, sprchový kout, WC a bazén – whirlpool s východem na jižní terasu je, dá se říci, nadčasová.

Stavba je z tepelně technického hlediska řešena v klasickém standardu. Tepelná bilance je vylepšena trojskly v otvorových výplních a podlahovým vytápěním. Energetická náročnost stavby je velmi nízká.

Výstavba RD byla situována do svažitého jižního pozemku, což ovlivnilo charakter stavby a jeho zasazení v terénu. Stavba je ze severní strany zasazena do terénu až do výše stropu 1. N.P., aby pak z jižní strany byla otevřena slunci. Atrium je využito pro umístění bazénu. RD je řešen jako dvoupodlažní ustupující monolit, kdy stěny jsou provedeny jako ztracené bednění s výplní železobetonem a stropy jako monolitický železobeton. Objekt je zateplen kontaktním zateplovacím systémem tl. 30 cm, pro úsporu energie použity solární panely na ohřev TUV i ÚT. Větrání zajištěno vzduchotechnikou s rekuperací. Střecha je po řádném zateplení pokryta fólií Arkoplan, částečně řešená nad I. NP jako extenzivní vegetační zelená plocha. Výplně otvorů mají trojité zasklení. V interiéru jsou použity výrazné architektonické prvky – vetknuté schodiště z bílého betonu, skleněné stěny, osvětlení apod. Podlahy, v nichž je zabudováno podlahové topení jsou kryty dlažbou nebo dřevěnou kantovkou. Venkovní bazén je situován v atriu, má posuvné zakrytí a je lemován dřevěnou terasou. U styku pozemku s komunikací je situovaná samostatná dvojgaráž se skladem a přístřeškem pro odpad. Celý objekt je zasazen do svažitého a členitého terénu, který dává možnost soukromí jeho uživateli.

a bazénem. Vetknuté schodiště, skleněné stěny a zábradlí i s dalším řešením interiéru a osvětlení působí velmi moderně a netradičně.

Stavba je z tepelně technického hlediska řešena v nízkoenergetickém standardu. Je zateplena 30ti cm pláštěm KZS, trojskly v otvorových výplních, rekuperací VZT, navíc je tepelná bilance vylepšována solárním ohřevem TUV a ÚT. Energetická náročnost stavby je velmi nízká.

Původně postavený objekt knížetem Lichnovským v r. 1826 byl několikrát přestavován pro různé účely použití – administrativa, ubytovna pro ovčáky, prodejna. Objekt je z cihlového zdiva, které je z velké části sanováno a staženo ocelovými táhly, nově jsou provedeny montované stropy z Hurdis vložek nosičů, lité anhydritové podlahy v I. N.P. s podlahovým vytápěním. Nově bylo velkoryse pojato široké dubové schodiště a otevřen původní půdní prostor k využití ve spojení s galerií a společenskými prostory.

Na objektu jsou instalovány původní repasované věžní hodiny s odbíjením. V II. N.P. jsou položeny masivní dubové podlahy a v celém objektu osazeny nové otvorové výplně z masivu a sádrové omítky. Celkový dojem z rekonstrukce doplňuje opravená původní fasáda se zachováním původních štukatur. Objekt je využíván jako „Ředitelství Hřebčína v Albertovci“.

I přesto, že stavba uvnitř dispozičně prodělala maximálně možných změn (včetně změny počtu podlaží), zůstal zachován její historický ráz a kontext s celým areálem, který byl vtisknut v 19. stolení rodem Lichnovských.

Při snaze zvýraznit historickou hodnotu objektu byly v maximální možné míře zachovány drobnosti, které zvýrazňují hodnotu v kombinaci s moderními materiály. Zejména se jedná o fragmenty povalového stropu, které byly restaurovány a částečně využity spolu s maximálním využitím částí původního krovu. Dále pak repase hodin, která nejen z exteriéru, ale také z interiéru podtrhuje snahu o zachování historizujících detailů.

Ačkoli byl objekt značně zdevastován (velké statické poruchy, značné zavlhnutí stěn, napadení dřevěných částí dřevokaznými houbami ap.), přesto bylo rozhodnuto přistoupit k variantě rekonstruovat celý objekt namísto demolice a výstavby nového (pravděpodobně levnějšího). Tímto počinem byla zahájena celková revitalizace areálu v původním duchu a je zřejmé, že odkaz rodu Lichnovských nejen v podobě např. zámku v Hradci nad Moravicí, ale také Hřebčína Albertovec bude žít.